6 týdnů poté

Uběhlo 6 týdnů od prvních příznaků covidu, a tak jsem si řekla, že vám napíšu, jak to se mnou pokračuje. Pokud jste nečetli o tom, jak to všechno začalo, klikněte tady >>>

Hodně jsem slyšela od lidí, že dát se zase do kupy dlouho trvá. Že to není jako normální chřipka, ze které se celkem rychle otřepete a jedete dál. A víte co? Nevěřila jsem tomu, ale je to tak.

Začala jsem se cítit špatně o podzimních prázdninách. Následující týden jsem byla na neschopence, protože ani online výuku bych nedala. Když mi bylo lépe, byla jsem ráda, že nemusím do školy a je ta online škola, protože s rouškou bych to ve škole neudýchala. Dlouho jsem se neradovala, protože potom už se do školy šlo.

Díky vládním nařízením nemám půlku třídy, ale třídu celou a to se fakt nedá. Na učení angličtiny, kdy musíte hlas zvýšit na plné pecky, aby vám děti rozuměly i v posledních lavicích, potřebujete hodně energie. A to si normální zdravý člověk ani neumí představit, natož někdo po takové nemoci.

Lidé říkají, no jo, taky mám roušku celý den a musím to nějak dát. Pozor, ale já musím mluvit celou dobu a to dost nahlas. A když pak máte srovnat rozbouřené děti, které se týdny neviděly, to byl zápřah pro moje plíce a na konci hodiny mě bolelo na hrudi. A to tak, že odpoledne, když jsem přišla domů, nemohla jsem popadnout dech a bylo mi nanic.

Druhý den jsem šla k doktorovi, udělal mi všechna možná vyšetření a naštěstí je vše ok. Doktor sám nevěděl, co to může být. Řekl, že covid je tak nová a neprozkoumaná věc, nebo je to ze stresu (já vím 🙂 nebo od páteře (asi bych měla jít na masáž).

Asi za týden už mi bylo mnohem lépe a když jsem si říkala, že už konečně půjdu běhat, opět jsem se cítila nic moc. V čtvrtek mě tak chytly bedra a kříž, že jsem zavolala jedné masérce a modlila se, ať mě vezme. Naštěstí v pátek měla volno. Tak jsem šla nejdříve ráno do studia a natočila pro vás video – hm, nebo spíš pro sebe 🙂 Ale věřím, že se najde i pár lidí, kteří tuto oblast budou chtít protáhnout. Třeba jste to právě vy?

Masáž byla úžasná. Fakt musím chodit pravidelně, dělá mi to tak dobře! V sobotu jsem ještě potom byla rozbolavělá, ale v neděli ráno už mi bylo fajn a zatoužila jsem po běhu v lese. Šla jsem na to! Po 6 týdnech. Běžela jsem opravdu pomalu a opatrně a byla jsem připravená to otočit a vrátit se, kdyby se mi špatně dýchalo. Ale dala jsem svých obvyklých 5 km, za čas mnohem pomalejší samozřejmě, ale to není důležité. Hlavní je to, že jsem si to skvěle užila, udýchala to a druhý den mě ani nebolely nohy.

Přeji vám pohodový zbytek roku a hlavně ve zdraví 🍀

Martina