Momentální situace je pro mnoho lidí nyní stresující a plná strachu. Strach o své zdraví. Strach, zda bude co jíst – prázdné regály v obchodech, co si počneme bez mouky? 🙂 Strach o hygienu – co si dát na ruce, když nejsou desinfekční gely? Mýdlo a voda je málo? Strach o peníze – nemůžeme pracovat, musíme nahradit dětem paní učitelku a učit děti...
Píšu první článek roku 2020 a přemýšlím, jak začít…Asi to vezmu od 1. ledna. Probouzím se na rozloženém koženém křesle v Motole. Kouknu vedle sebe a Zuzka ještě spí. Včera jí operovali. Hmmm, takhle jsem si tedy začátek roku nepředstavovala. Ale znáte to, člověk míní, život mění. Je to tak zvláštní, podívejte, tuto fotku jsem vyfotila 30.12. jen pár...
Před pár dny mi paní na lekci říká, že se ke cvičení doma nemůže dokopat, ale že ví, že by to potřebovala. Není to zvláštní? Čím to je? Hlavně u žen, proč máme tendence si nedopřát něco, co nám dělá dobře a zvláště když víme, že to naše tělo potřebuje? Já vím, ze začátku to může být těžké…doma...
Možná to znáte taky. Já každopádně koncem roku pociťuju velikou únavu a těším se na svátky a nicnedělání. Nevím, čím to je, ale tento rok jsem byla tolikrát nemocná jako snad nikdy v životě. Naposledy minulý měsíc, kdy jsem doslova a dopísmene lehla a ležela tři dny. A teď zase. V neděli na józe už jsem se necítila úplně ok a pak mě chytla šílená...
Tak jsem se bavila v létě s jednou paní, která také provozuje pohybové centrum jako já. A obě jsme říkali, že počasí našemu podnikání moc nepřeje. Léto sice je okurková sezóna (s čímž podnikatelé musí počítat), ale letos nebylo ani jaro a po zimě už naskočilo letní počasí. A koncem dubna chodilo méně a méně lidí. Pro mě, jakožto celkem čerstvou...
Dnešní dopoledne: Jsem natažená na lehátku a vybavuje se mi čas, kdy mi bylo asi 13 let. Jsem na soutěži Miss Poupě, nebo tak nějak se to jmenovalo. Proč jsem tu? No jako většina malých slečen jsem toužila být modelkou, cestovat, nosit hezké věci, být v časopisech atd. Měly jsme si vybrat volnou disciplínu a já jsem předtím doma nacvičovala...
Jaká je ta nejtěžší ásana pro moderního člověka? Možná se budete divit, ale pro mě to dlouhý čas byla savásana. Cože? Není to třeba stojka, nebo provaz? Ne, asi vás zklamu. Když jsem v Londýně začala učit jógu, tak jsem byla překvapená, že lidé kolikrát ani nečekali na úplný závěr lekce, kdy se dělá savásana. Sbalili podložky...
Stává se vám někdy, že se převalujete ze strany na stranu a nemůžete zabrat? Mně ano. Občas přemýšlím nad tím, co všechno musím zítra udělat a stihnout a moje mysl se né a né uklidnit. Tak odkopu peřinu a jdu se protahovat, to vždy funguje. Ukážu vám svých oblíbených 7 cviků, které jemně uvolní napětí v těle a ztuhlá místa. Myšlenky potom tak nějak odplují...
